Úřad pro zahraniční styky a informace 

Pavel Minařík, nasazený v sedmdesátých letech v redakci Rádia Svobodná Evropa. Jedna z mála odhalených tváří československé rozvědky. Dosud byly prakticky jedinými zdroji komunistická propaganda nebo informace několika málo přeběhlíků. Teď je možné se dozvědět daleko víc. Archiv bezpečnostních složek dostal materiály, které dosud drželi civilní i vojenští zpravodajci.

„Tam mohou být informace o našich občanech nebo cizích státních příslušnících v zahraničí, kteří mohli být sledováni, proti kterým mohla být realizována nějaká ostrá akce, to znamená i nějaká vražda."

Zatímco u nás zůstane asi pět procent materiálů rozvědky i nadále utajených, na Slovensku zveřejnil Ústav paměti národa kopie dokumentů kompletně.

„My se musíme řídit českým právním řádem a ten nám ukládá, abychom ochraňovali důležité bezpečnostní, zahraničněpolitické nebo ekonomické zájmy republiky. Ten režim je u nás jiný než na Slovensku."

Ústav totalit ale není jen archiv a badatelna, kam má podle zákona přístup každý, bude sám provádět výzkum a dokumenty třídit a digitalizovat. Zabývat se má i lustracemi. Jeho vznik má i politický rozměr. Zatímco vládní ODS ho prosadila, opozice ho chce zrušit.

"Ústav v této podobě nepovažujeme za žádný přínos české historické vědě ani tomu, jak je třeba se vyrovnat s minulostí."

„Žádný člen rady není angažován v žádné politické straně. Z toho dedukuju, že tam je záruka nestrannosti."

A názor samotných historiků? Část se k ústavu staví skepticky.

„Nebyl nezbytnou podmínkou pro to, aby se zpřístupnily všechny dokumenty, to by se samozřejmě dalo řešit i v rámci stávající archivní sítě."

Všechny nové materiály by chtěl ředitel Žáček zpřístupnit veřejnosti ještě v průběhu února.