Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) je zpravodajská služba České republiky. Zajišťuje informace důležité pro zahraničněpolitické, ekonomické a bezpečnostní zájmy státu.
Naše země není imunní vůči vnějším hrozbám
10. 01. 2005 | PrávoRozhovor s ředitelem ÚZSI Karlem Randákem o úkolech a možnostech civilní rozvědky, bezpečnostních prověrkách, situaci v Iráku a aktuálních bezpečnostních hrozbách.
Úřad pro zahraniční styky a informace, tedy civilní rozvědka, má za úkol snížit na co nejnižší míru bezpečnostní a ekonomická rizika, která ČR hrozí ze zahraničí. Máte dost lidí a financí na plnění tak závažného úkolu?
Určitě bych přivítal navýšení finančních prostředků a s tím i možnost personálně posílit odborně velmi náročnou oblast přímého výkonu: to znamená sběr a vyhodnocování informací. Česká republika není imunní vůči vnějším hrozbám. To nesmíme ztrácet ze zřetele. Jde o bezpečnost nás všech. Za daného stavu ale děláme maximum možného. Rozhodně nic nezanedbáváme.
Zabýváte se i otázkami hospodářské bezpečnosti, podpory exportu?
Jsme nástrojem státu, který má i tyto úkoly. Jde o složité otázky, které vždy rozhoduje politická reprezentace státu. Rozvědka jen dodává informace ke zvážení. Uvedu to na příkladu radaru Věra. Prodej radaru do Číny byla z úzce ekonomického pohledu výhodná záležitost. Tak tomu však nebylo z pohledu zahraničněpolitických zájmů ČR. Při konečném rozhodnutí převážily zahraničněpolitické ohledy.
Myslíte si, že by radar neprodaly ani jiné členské země Severoatlantické aliance, kdyby podobný měly? Že by politici těchto zemí odolali tlaku ekonomických lobby?
Mám za to, že by se rozhodli stejně. Radar by do Číny neprodali.
Minulý rok postihla civilní rozvědku aféra s prověrkami Národního bezpečnostního úřadu. Podle trestních podnětů organizace Růžový panter zde rozvědka porušila zákon, protože nesmí působit na území republiky, tedy ani prověřovat osoby. Porušila rozvědka zákon a chovala se nezákonně?
Rozhodně nejde o aféru civilní rozvědky a už vůbec ne o porušení zákona z její strany. Růžový panter vychází ze špatných vstupních informací. Odpovědnost za prověrky nese Národní bezpečnostní úřad. Ten může ze zákona pověřit dílčím šetřením v rámci prověrky kteroukoli ze zpravodajských služeb. Měl by přitom vést v patrnosti, jaká je působnost té které služby. Rozvědka koná na žádost NBÚ příslušná šetření jen v rámci své působnosti. Prověřuje tedy zahraniční prvky v životě dané osoby. Jestli třeba nebyla ve styku s cizí zpravodajskou službou, extremisty, nelegálními obchodníky se zbraněmi atd. Dalším zjevným omylem je tvrzení, že civilní rozvědka nemůže působit na území republiky. Zákon jasně říká, že rozvědka získává a vyhodnocuje informace mající původ v zahraničí důležité pro zahraničněpolitické, bezpečnostní a ekonomické zájmy ČR. Důležitý je charakter informací. Mohu-li na území ČR získat informaci o ohrožení zájmů státu zvenčí, musím ji získat. To není v rozporu s tím, že věcně leží těžiště působení rozvědky samozřejmě v zahraničí.
Loňský útok 1. září na pancéřové auto českého velvyslance v Bagdádu Martina Klepetka jste označil za cílený a předem připravený na ČR. Naštěstí nedošlo ke ztrátě na životě. Znáte pachatele?
Známe motivaci útočníků, způsob přípravy a provedení útoku a disponujeme jistými detaily, jako jsou poznávací značky automobilů a podobně. Kdo přesně útok provedl, však nevíme. Šetření naráží na omezení daná celkovou, po všech stránkách velmi složitou situací v Iráku.
Komunistická civilní rozvědka, známá jako I. správa SNB, prý velmi efektivně působila v arabském a muslimském světě. Platí to i pro současnou civilní rozvědku?
V arabském světě a na Blízkém a Středním východě mají Češi a ČR dobré jméno. Místní lidé nás spojují s tím, co jsme zde udělali. Stavěli továrny, mosty, vodohospodářské stavby a další díla prospěšná pro běžný život. To je výhoda i pro práci rozvědky. Pokud jde o působení I. správy SNB v oblasti, lze je označit za efektivní. Podobně měla například východoněmecká Stasi velmi dobře zmapovánu SRN a západní Evropu a bývalá polská rozvědka USA. Polistopadová rozvědka ale vznikla jako zpravodajská služba demokratického státu. Z tohoto důvodu je pro nás blízkovýchodní dědictví bývalé I. správy SNB nepoužitelné.
Do odstranění iráckého diktátora Saddáma Husajna působila v ČR početná irácká komunita. Jaké s ní máte zkušenosti? Představuje podle těchto zkušeností arabská a islámská komunita v ČR bezpečnostní riziko?
Irácká komunita byla klidná a spokojená. Měla tu rodiny a zázemí. Naši lidé se k nim chovali slušně. I to hraje roli. Co se týká arabských či islámských komunit, v poslední době se objevily náznaky určité radikalizace. Netýká se to dlouhodobě usedlých. Jde o nově příchozí mladé lidi. Sledovat tyto jevy spadá především do působnosti Bezpečnostní informační služby.
Ruský generál Ilja Šabalkin loni v prosinci řekl, že čečenská teroristka Natalie Chalkajevová byla v kontaktu s někým v ČR a měla opatřovat pro teroristy peníze. Vysvětlila ruská strana, o co šlo?
Ne. Daný případ je klasickým příkladem, jak to funguje. Nějaký generál něco řekl, co se dotýká naší bezpečnosti i pověsti. Přes opakované dotazy na ruskou Federální službu bezpečnosti jsme nedostali jedinou informaci. Zatím se dá problém vykládat dvěma způsoby. Buďto nám informace nepodávají, protože ještě vše vyšetřují a mlčí v zájmu úspěšného vyšetřování. Nebo šlo o dezinformaci účelově vypuštěnou z nám prozatím neznámých důvodů.
Definujete aktuální hrozby pro české občany?
Je to nebezpečí průniku extremismu a s ním spojených teroristických útoků. Musíme být stále ve střehu. V tuto chvíli však nemáme informace, že by nám hrozilo nějaké bezprostřední nebezpečí.
