Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) je zpravodajská služba České republiky. Zajišťuje informace důležité pro zahraničněpolitické, ekonomické a bezpečnostní zájmy státu.
Nechci šířit paniku, ale útokům lze předejít stěží
08. 07. 2005 | HNPokud na někoho politici spoléhají, že včas dodá varování před hrozícím teroristickým útokem, pak jsou to výlučně tajné služby. Exploze v Londýně však podle ředitele české civilní rozvědky Karla Randáka znovu prokázaly, že podobným pečlivě naplánovaným akcím teroristických skupin v podstatě zabránit nelze.
"Prevence je nezbytná a důležitá, ale že by se dalo s nějakou vysokou pravděpodobností předcházet třeba tomu, co se stalo v Londýně, tomu nevěřím. Tento příklad je přitom ukázkový: britský premiér Tony Blair léta mluví o tom, že něco takového Londýnu hrozí. Nasvědčovala tomu i spousta konkrétních signálů. Ty se ale nikdy nenaplnily a nakonec přišel útok, aniž by kdokoli dokázal cokoli předpovědět," říká Karel Randák.
Co nyní vůbec mohou bezpečnostní složky udělat?
Problém je, že se potýkáme s nedostatkem informací. Nepramení z toho, že by v Londýně měli napilno a neměli čas nám něco předat. Potíž je v tom, že ani anglická strana, ani další partneři žádné informace prostě sami nemají. Ta událost je úplně jiná, než bylo 11. září 2001 v Americe. Tam byly nějaké záchytné body, byla známa jména lidí, kteří byli na palubě letadel. Po útocích v Madridu měla zase španělská strana k dispozici konkrétní údaje k podezřelým lidem, protože předtím byli nějak monitorováni. Tady není známo prakticky nic.
O čem to vypovídá?
Třeba o tom, že vůbec není jasné, kdo to spáchal. Podle našich informačních zdrojů nic nenasvědčuje tomu, že skupina, která se k útoku přihlásila, vůbec existuje. Může to být nějaká přejmenovaná už existující organizace nebo skupina, která vznikla právě nyní.
Co přinesla práce českých tajných služeb od útoků na Spojené státy v roce 2001?
Musím připustit, že nějaké patrné výsledky v tuto chvíli nejsou. Naše zdroje - lidské i finanční - byly přeskupeny na problematiku terorismu, nicméně tento konkrétní případ dokazuje, že útokům lze velice těžko předcházet.
Takže si máme zvykat na to, že teroristickým útokům prostě předejít nelze?
Já bych velice nerad vyvolával nějakou paniku. Prostě si myslím, že prevence je nezbytná a důležitá, ale že by se dalo s nějakou vysokou pravděpodobností předcházet třeba tomu, co se stalo v Londýně, tomu nevěřím.
Máme tedy vůbec platit tajné služby, když nejsou schopny před útoky varovat, ačkoli je to poslední roky jejich hlavní úkol?
Já vám pochopitelně řeknu, že ano. Ale rozhodují o tom jiní. Osobně si myslím, že se s tím nelze smířit a čekat, až to bouchne. I kdyby se povedlo předejít jednomu útoku, tak to stojí za to.
Platí stále předpoklad, že pro teroristy není Česko prioritní zemí?
Ano. Nemyslím, že by účast České republiky v různých protiteroristických akcích, ať už je to Afghánistán nebo Irák, byla až tak viditelná. Jsou země - jako například Itálie, Polsko či některé další země - které jsou z hlediska svého zapojení do protiteroristických operací větším terčem.
Po 11. září i čeští političtí představitelé začali mluvit o tom, že se společnost musí připravit na to, že účinný boj proti terorismu jde na úkor osobních svobod. Projevilo se to nějak výrazně v praxi?
Verbálně jsem to zaznamenal, ale co se týče nějakých skutků, tak ne. Myslím, že k tomu dojde až ve chvíli, kdy se něco stane v České republice.
