Úřad pro zahraniční styky a informace 

Přivítal byste jako představitel tajné služby zákon podobný vlasteneckému zákonu ve Spojených státech?

Je třeba říct, že Česká republika nemá zvláštní, protiteroristický zákon ...

Proto se ptám, zda byste ho třeba uvítal.

Určitě. Tato země takovýto zákon potřebuje. Nejsme imunní proti hrozbě terorismu. V okamžiku, kdy nejsme schopni této hrozbě adekvátně čelit, především podniknout preventivní kroky, aby k případným útokům a s nimi spojeným tragédiím nedošlo, pak je jasné, že takový zákon potřebujeme. Potřebujeme nástroje, jak těmto útokům předcházet.

Chcete tedy říct, že na základě stávající legislativy to nelze?

Na základě stávající legislativy to lze, ovšem existující možnosti a nástroje jsou komplikovanější, nejsou tolik efektivní. Vázne spolupráce. Je to podstatně složitější, než kdyby existoval nástroj, který by existující prostředky nějakým způsobem sjednocoval.

Označil byste třeba situaci slovy prezidenta Bushe: "Jsme ve válce."?

To jsou slova prezidenta Bushe. Já bych řekl, že jsme v situaci, kdy nelze hrozbu terorismu podceňovat, ať už žijeme ve Spojených státech, nebo v České republice. Obávám se, že v České republice povědomí té hrozby není tak velké jako ve Spojených státech.

Nehrozí ale třeba, že terorismus zvítězí už jenom tím, že se demokratické státy dobrovolně zřeknou části svých občanských svobod?

Nemyslím si, že by demokratické státy byly ochotny zříci se demokratických svobod. Existuje spíše opačné nebezpečí. Ochrana demokratických svobod je nesmírně důležitá a nelze od ní upustit. Někdy ale možná brání tomu, aby demokratické státy dokázaly najít taková opatření, která by jim pomohla eliminovat případné hrozby. To ovšem za předpokladu, že také dokáží vytvořit patřičné kontrolní mechanismy, aby nedošlo ke zneužití zvláštních pravomocí.

Když se podíváme na vládní plán, zatím je to v rovině plánu, o kterém mluvila kolegyně, tak třeba je to snadný přístup tajných služeb k osobním údajům, k telekomunikačním údajům, a tak dále. Jaké má občan dnes záruky, že tajné služby tyto informace nezneužijí?

Už teď existují mechanismy, které nutí zpravodajské služby ke spolupráci se zákonodárnou mocí, pokud jde o kontrolu zpravodajských služeb...

Ano, ale často se mluví o tom, že ta kontrola je málo účinná. A stěžují si na to i sami poslanci.

Ta kontrola by mohla být účinnější, kdyby poslanci byli schopni přijmout adekvátní zákony a kontrolu zpřísnit. Zpravodajské služby po kontrolních mechanismech stále volají, ale nemohou ty zákony psát. Takže to jde ruku v ruce: Chceme silnější pravomoci, ale chceme také přísnější kontrolu.

Chcete říct, že byste chtěli větší kontrolu nad sebou samými?

Nepochybně.

Jak se v poslední době změnila práce tajných služeb? Dokážou třeba pružně reagovat? Informací je mnoho, mobilní telefony, e-maily, a tak dále?

Snažíme se reagovat co nejpružněji. Ta pružnost se projevuje především ve spolupráci se zahraničními partnery. Existuje velmi intenzivní výměna informací. Mohu říci, že naše služby byly schopny přispět konkrétními poznatky k vyšetřování londýnských útoků.

Když se do pátrání po teroristech a předcházení jejich útokům zapojuje americká CIA, jak třeba sdílí své informace s tajnými službami spřátelených zemí, konkrétně třeba s vámi?

Vždycky se jedná o spolupráci ke konkrétnímu případu. Čím konkrétnější je případ, tím konkrétnější je spolupráce. Pokud jde o výměnu nějakých obecnějších informací, tak ta je trochu míň intenzivní. Jedná se o spolupráci případ od případu.

Není to třeba tak, že CIA v některých případech i nedůvěřuje zahraničním tajným službám?

To si nemyslím. Jakási, řekněme, obezřetnost je vždycky na místě. Při výměně informací mezi zpravodajskými službami je to zcela standardní postoj. Existuje u všech služeb na celém světě.

Obligátní otázka, která se v této souvislosti vždy objevuje. Objevily se třeba nějaké nové poznatky o, řekněme, aktuálnější hrozbě teroristického útoku?

Nelze hovořit o tom, že bychom měli být něčím konkrétním ohroženi, nicméně ta obecná obezřetnost trvá a je vysoká.

A jaká největší rizika předpokládáte?

Permanentním rizikem, které se může zvrtnout v riziko iminentní, zůstává financování terorismu a podpora terorismu. Obávám se, že státy, které nemají patřičnou legislativu, a bohužel k nim patří i Česká republika, mohou z hlediska logistické podpory terorismu přitahovat pozornost. Přísnost a určitá obezřetnost je tu myslím určitě na místě.