Úřad pro zahraniční styky a informace 

Jde opravdu jenom o cvičení, anebo má akce něco ukázat světu? Může to, dejme tomu, nějak ovlivnit vztahy mezi velmocemi?

Je to především cvičení. V rámci něj musí být prověřeno, zda všechny složky, které v případě nějaké takové události, ať je to tedy živelní pohroma, anebo teroristický útok, jsou schopny spolu komunikovat a jsou schopny rychle reagovat na vzniklou situaci, která může být samozřejmě velmi vážná. Je to tedy především cvičení. Máte-li na mysli, že by to měl být nějaký signál, tak maximálně signál směrem k obyvatelům Spojených států: "Ano, jsme tady, jsme připraveni. Počítejte s tím, že taková situace může nastat, a v takové situaci budete i vy žádáni, abyste reagovali nějakým způsobem."

Bývalý šéf amerického ministerstva vnitřní bezpečnosti řekl, že cílem toho cvičení je odstranění všech možných problémů, které se v minulosti přehlédly. O jaké problémy může jít?

Jsou to problémy především komunikačního rázu. Pokud nemáte dopředu prověřeno, že komunikace mezi těmi, kteří spolu komunikovat mají, probíhá opravdu hladce, potom se v krizových okamžicích každá chyba, která je v té komunikaci inherentně skryta, může projevit s velmi, velmi nebezpečnými následky. Je to tedy především prověření komunikačních kanálů.

Můžete to upřesnit? Kde se v minulosti projevily právě ty komunikační chyby?

Před útoky z 11. září byly k dispozici informace, které nasvědčovaly, že by k takové události mohlo dojít. Nedošlo ovšem k tomu správnému propojení informací. Možná, kdyby byly lépe analyzovány, mohly posloužit k tomu, že by těm útokům, alespoň částečně, mohlo být předejito. To je ale hypotetická otázka.

Vzpomenul jste 11. září, použil jste slova, jako připravit se na útok, jednat podle určitého scénáře. Je vůbec možné připravit se na útok teroristů? Když si právě vzpomeneme na 11. září, tak ty útoky úplně paralyzovaly svět i bezpečnostní složky a ti lidé nejednali tak, jako měli určitě naučené z určitých předchozích cvičení. Je vůbec možné vypěstovat si nějaký podvědomý reflex a naučit se nějaké chování a pak ho v té krizové situaci opravdu použít?

Právě o tom to cvičení je, to znamená, musíte se naučit určité ...

Ale jestli je to možné?

Částečně to možné je a je třeba se o to pokusit, protože v takových situacích není čas na nějakou improvizaci. Ta improvizace může být opravdu škodlivá. Věci, které mají být automatické, musí být automatické, abyste měla volnou kapacitu pro to, co je opravdu situací mimořádnou a kde musíte napřít všechny síly. Tam máte improvizovat, ale ve věcech, které mají být automatické, prostě improvizace nepřipadá v úvahu.

Když se vrátíme přímo k tomu cvičení, myslíte si, že je možné podobné cvičení uspořádat i u nás? Zatím, co jsme viděli různá cvičení, připomínaly spíše hru, možná frašku.

Srovnáváme dvě věci, které lze jen těžko srovnat. Podmínky Spojených států jsou samozřejmě zcela jiné než podmínky České republiky. Nicméně i u nás podobná cvičení probíhají a musí probíhat. Právě z toho důvodu, aby všechny složky, které se mají na takových akcích podílet, byly prověřeny, že opravdu komunikují dobře a jsou schopny spolupracovat. Cvičení probíhají i na mezinárodní úrovni. Účastníme se cvičení, které pořádá NATO. V uplynulých letech proběhla minimálně, jestli se nepletu, čtyřikrát. Česká republika už skutečně má zkušenost, jak se zapojit do cvičení i na této úrovni.

Takže podle vás jednoznačně nejsou taková cvičení zbytečná ani vyhazováním peněz? Abychom si v praxi uměli představit, co se děje s výstupy takového cvičení? Kdo zpracovává ty údaje a jak se promítají potom třeba do další politiky nebo do dalších pokynů? Co se s těmi údaji děje?

Probíhá samozřejmě jakési centrální vyhodnocení cvičení. Směrem k jednotlivým zainteresovaným složkám pak jdou ty informace, které ty složky potřebují. Ony si musí také vyhodnotit svoji účast, jestli proběhla dobře a také jak hodnotí cvičení jako celek. Pokud se objeví určité pochybnosti nebo nedokonalosti na praktické úrovni, pak se hledá způsob, jak je odstranit. Pokud se objeví zásadnější věci, například je třeba v určitém směru změnit legislativu, pak probíhá diskuse na odborné úrovni. Výsledkem jsou podněty směrem k politikům, aby příslušné zákony byly změněny.

Jak hodnotíte stávající stav v České republice? Funguje to tak, jak jste tady říkal tu hezkou teorii, je to tady u nás efektivní a dobré, fungující?

Snažíme se fungovat co nejefektivněji. Určitě jsou tady ale nějaké rezervy, a to už na úrovni legislativy. Neexistuje například protiteroristický zákon, ani nemáme zvláštní protiteroristické centrum. To jsou ale věci, na kterých se pracuje a myslím si, že v blízké budoucnosti by jak zákon, tak protiteroristické centrum mohly být skutečností.