Úřad pro zahraniční styky a informace 

Dá se už dnes zhodnotit, proč americké tajné služby nezabránily jedenáctému září?

Především je třeba říci, že tomu neúspěchu předcházela dekáda po skončení studené války. Zpravodajské služby v ní nedostaly tolik příležitostí, aby se připravily na nové nebezpečí, které se hrozivým způsobem projevilo právě 11. září. To je hlavní důvod, který - řekněme - byl obecnou bolestí všech zpravodajských služeb. Pak samozřejmě existují důvody velmi praktické, důvody, kvůli nimž dochází k reformě, o které byla řeč. To znamená: Je třeba zprůhlednit tok informací mezi jednotlivými zpravodajskými službami a docílit větší koordinace.

Změny v americké národní bezpečnosti se přirovnávají k reformě po druhé světové válce, která měla zabránit podobným, opakování podobných útoků, jako byl ten na Pearl Harbour. Může být současná centralizace tajných služeb stejně účinná?

Centralizace může být úspěšná za předpokladu, že strukturální reforma amerických zpravodajských služeb nebude jedinou reformou. To podstatné je, aby zpravodajské služby plnily svůj úkol, měly k tomu dostatečné prostředky a aby spolu dobře komunikovaly. To, že budou mít jednoho šéfa nebo jednoho koordinátora, který na ně bude dohlížet, ještě není zárukou, že budou pracovat efektivně. Důležité je, aby došlo k posílení prvků operativní práce, k posílení prvků analytické práce a aby byly také posíleny zcela praktické záležitosti, jako je nábor jazykových specialistů a tak podobně.

Co je dnes pro zpravodajské služby větší riziko? Nedostatek koordinace v boji proti terorismu nebo politické objednávky typu hledání důvodu pro invazi do Iráku?

Vždycky musí běžet jasná dělící linie mezi tím, co dělají služby, a tím, co po nich žádá politická reprezentace daného státu. Služby jsou tu od toho, aby sloužily ve velmi specifické oblasti, a politici jsou tu od toho, aby služby korektně úkolovali. Pak záleží na tom, jak probíhá výměna informací mezi službami a mezi politickou reprezentací státu, jestli je opravdu korektní, jestli je přesná, jestli to úkolování je opravdu cílené.

Jaké vlastně existují ve světě modely zpravodajských služeb a jaké jsou jejich výhody nebo nevýhody?

Existují modely, které mohou pokrýt celé myslitelné spektrum. Existují kupříkladu silné centralizované systémy. Takovým je ruský systém. Ten centralizuje mnoho bezpečnostních prvků do jedné služby, Federální služby bezpečnosti. Ve světě ale existuje také celá řada silně decentralizovaných systémů. Více záleží na výkonu, tedy na tom, jak jednotlivé služby plní své úkoly, než na tom, jak jsou organizovány.

Taková malá reforma se plánuje i v České republice. Český ministr vnitra zveřejnil minulý měsíc teze nového připravovaného protiteroristického zákona, který by měl posílit pravomoci tajných služeb. Je tam řada kontroverzních bodů jako například krátkodobé odposlechy bez povolení soudu, kontrola elektronické komunikace, možnost nahlížet do účtů a podobně. Kde je ale záruka, že takový zákon nebude zneužit proti občanům nebo politickým protivníkům?

Záleží samozřejmě na kontrolních mechanismech. Ať jsou to kontrolní mechanismy parlamentní…

Ano, ale že vás přerušuji, ale civilní rozvědka například stojí mimo parlamentní kontrolu.

To není problém civilní rozvědky. Nicméně civilní rozvědka na něj upozorňuje po celou dobu své existence. Pevně doufáme, že tento problém bude vyřešen. V každém případě je důležité, aby parlament sledoval, zda zpravodajské služby dělají to, co dělat mají, a nedělají to, co dělat nemají. Ta kontrola tady musí být. Pak existují i jiné, neoficiální nástroje kontroly: mediální kontrola či kontrola veřejnosti. Existují ovšem i jiné modely, které počítají s tím, že zpravodajské služby mohou být kontrolovány panely významných osobností, které jsou nominovány politickými stranami napříč celým politickým spektrem.