Úřad pro zahraniční styky a informace 

Loňské teroristické útoky islámských fundamentalistů v Londýně naznačují, že jste zažili perný rok. Souhlasíte?

Perný rok to byl určitě, ale nejenom kvůli Londýnu. Ten pouze viditelně ukázal jeden z důvodů, proč jsou zpravodajské služby v permanentní pohotovosti. Veřejnost si jen těžko dokáže představit, s jak obrovskou množinou informací pracujeme a s jak těžko uchopitelným protivníkem zápasíme. Čeká se od nás, že dokážeme údery teroristů předvídat. Děláme, co je v našich silách, ale každému musí být jasné, že stoprocentní úspěšnost je naprostou iluzí. Z řady důvodů.

Iluzí? Vysvětlíte to?

Například proto, že boj s terorismem je velmi často zužován na duel zpravodajské služby versus teroristé. Ale tak tomu není. Paradoxně právě ti, kdo se s tímto zúženým viděním problému ztotožňují, často zpravodajské služby nálepkují jako neefektivní a chybující organizace, které si nárokují nesmyslně velké pravomoci. Rozhodně bych přivítal mnohem seriózněji vedenou debatu na toto téma. Ať se nám to líbí, nebo ne, týká se každého z nás. Zjednodušování, o kterém mluvím, vytváří přesně opačný dojem. Smutné je, že opakovaně čekáme na to, až nás z omylu vyvedou teroristé.

Opusťme na chvíli téma terorismu. Předpokládám, že rozvědka se zabývá řadou dalších věcí. Můžete být konkrétnější?

Nejdřív budu stručný: Naší doménou jsou ekonomické, bezpečnostní a zahraničněpolitické zájmy státu. Čeká se od nás, že ve všech těchto oblastech budeme schopni státu včas zajistit informace relevantní pro jeho rozhodování. Úkoly nám zadává vláda. Dlouhodobější jednou ročně formou teritoriálních a tematických priorit, krátkodobější podle aktuálních potřeb. Jako příklad trvalého úkolu bych uvedl oblast strategických surovin. Nedávný střet Ruska s Ukrajinou o dodávky plynu ukazuje, o jak závažné problémy jde.

Naznačil jste tematické priority terorismus či strategické suroviny. Co teritoria? Kupříkladu dravě se rozvíjející Čína?

Myslím, že lze s velkou dávkou pravděpodobnosti odhadnout, o jaká teritoria se zajímáme. Kritéria jsou ve všech případech stejná: potenciální nebezpečí pro stát nebo naopak možnosti plynoucí z dobré spolupráce. A pokud jde o Čínu, souhlasím s vámi, že jde o dravě se rozvíjející stát.

S jakými informačními zdroji rozvědka pracuje?

Podobně jako jiné zpravodajské služby pracujeme se širokou škálou informací. Když to zjednoduším: první množinou jsou informace teoreticky dostupné komukoli, takzvané otevřené zdroje. Druhou množinou jsou poznatky získané zpravodajskými metodami. Teď mám na mysli poznatky získané operativní prací přímo v terénu nebo sběr informací technickými prostředky.

Technickými prostředky se rozumějí odposlechy?

Nikoli. Na rozdíl od jiných bezpečnostních složek státu nemůžeme nikoho odposlouchávat. Snažíme se ale monitorovat mezinárodní komunikaci volně šířenou éterem a zachytitelnou z našeho území. Takto získané informace a jejich výměna s partnerskými službami jsou nesmírně důležité v boji s terorismem. Obsah komunikace sice bývá často těžké dešifrovat, avšak už jen to, kdo, s kým, odkud a kam a kdy komunikoval, leccos napoví.

Mluvíte o mezinárodní spolupráci. Jaká byla v uplynulém roce?

Intenzivní a úspěšná, alespoň pokud jde o partnerské služby. Mohu například říci, že jsme jedné partnerské službě poskytli konkrétní poznatky, které jí byly velmi užitečné při vyšetřování jednoho mediálně známého teroristického útoku nedávné doby.

Upřesníte, o co šlo? Zapojili jste se do dalších konkrétních operací? Například CIA na Blízkém východě?

Zklamu vás, ale takto položenou otázku musím nechat bez odpovědi. Hovořit o konkrétních operacích nebo vyjadřovat se ke spekulacím médií by bylo neprofesionální, a to i v případě, že by nejsnazší odpovědí bylo ne. Každý jiný postup by byl špatně. O konkrétních věcech lze bohužel veřejně hovořit jen zřídka, a to buď velmi obecně, nebo s odstupem mnoha desítek let. To je železné pravidlo. U nás bohužel bývá někdy nepochopitelně porušováno.

Takže je zbytečné se ptát, zda naše rozvědka věděla o tajných věznicích CIA v Polsku a Rumunsku a zda o tom informovala vládu?

Platí to, co jsem řekl v předešlé odpovědi. Jen doplním, že je nemyslitelné, aby vláda nebyla informována o zásadních věcech.

Na jaké úrovni je spolupráce s ruskými zpravodajskými službami?

Řekl bych, že odpovídá úrovni současných vztahů mezi oběma státy s přihlédnutím k historické zkušenosti i k existujícím geopolitickým trendům.

Ředitelem civilní rozvědky jste necelý rok a půl. Co považujete z krátkodobého i dlouhodobého hlediska pro váš úřad za nejdůležitější?

Důležité je to, co je důležité pro občany této země. Jejich zájmem je mít efektivní instituce, které platí ze svých daní. Když to převedu na náš úřad, znamená to například najít rezervy, které máme, ať už vlastním přičiněním, nebo vlivem vnějších okolností. Tento úkol považuji pro sebe z větší části za skončený. Trvalý a dlouhodobý úkol souvisí s tím, co jsem řekl hned na začátku. Je třeba učinit vše pro to, aby byla korektně vnímána role zpravodajských služeb, a to nejenom v souvislosti s bojem proti terorismu. Někdy mám dojem, že jako společnost žijeme v zajetí mediálních klišé, přiživovaných neblahou zkušeností s aparátem komunistické tajné policie.

Jak se to projevuje?

Dám příklad. Pracovat jako zpravodajský důstojník pro vládu Jejího Veličenstva je v Británii považováno za čest. U nás povětšině převažuje pohled negativně ovlivněný totalitní minulostí. Vysoce nadprůměrné nároky na práci zpravodajského důstojníka jsou přitom v Británii i u nás srovnatelné.

Srovnatelné ale nejsou platy.

To určitě nejsou, ale nemám ve zvyku si stěžovat na peníze. Kromě toho je vždycky třeba srovnávat srovnatelné a v tomto ohledu jsou měřítkem platy v české státní správě. Jako problematické vidím spíš to, že u specifických specialistů, ať už jde o znalce exotičtějších řečí, či jiné odborníky, pochopitelně nemůžeme konkurovat komerční sféře. Doufám, že časem se i tato věc zlepší.